Jak se chodí po tomto světě s pes equinovarus

Zítra je apríla. 1. dubna a moje maminka má narozeniny. Jsem jí dal dneska dárek k narozkám. Po čtyřech týdnech jsme byli zase v Brně a sundávali mi sádry. Tentokrát to byly sádry tvrdé a tak mi je v ordinaci museli rozřezat takovým kotoučem, který moc hlučel a já jsem se bál. Sestřička byla velmi opatrná, ale já to jistil hrozným řevem. Prořval jsem celou dobu v ordinaci. No co? Chtěl jsem, aby si mě v nemocnici všichni zapamatovali. Když mi sundali sádry, zjistil jsem, že mám na každé nožence malou jizvičku s jedním stehem. Ten mi vyndali a jizvičku zapatlali nějakou léčivou vodičkou.
Jejda, je mi zima na nožičky. Honem mi oblečte kalhotky. Ručičkama jsem mával kolem sebe a snažil se někoho chytnout. Tak moc jsem nebyl ve své kůži. Nožičky byly najednou takové lehké a na to já nejsem zvyklý. Dostal jsem napapat a jeli jsme z nemocnice o kousek dál, do jedné ordinace, kde mi vzali míru na takové plastové botičky. Zase mě vyslíkli, zase mi sádrovali nožičky, ale už jen na chvilku. Nejprve mi na nožičku položili provázek. Provázek přisádrovali k nožičce a chvilku tu sádru drželi. Pak vzali ten provázek a sádru vlastně rozřízli. No to jsem tedy ještě neviděl. A měl jsem udělané formičky na botičky na moje nožičky :-)). Za týden si je pojedu zkusit.