Mám šest roků a babička o dva zuby méně
A jsem tu, po dlouhé době. Babička měla celý rok velké trápení. Se mnou ne, já už jsem velký. Ale se svou maminkou, mou prababičkou Maruškou. Je vážně nemocná a babička s ní tráví spoustu času. Cítím se trošku ošizený, protože už musím ve školce zůstávat až "po spa". Už pro mě moje hodná babička nechodí "po o". Jsem předškolák. Za pár dní půjdu k zápisu do školy, ale vím, že do školy, od září, chodit nebudu. Špatně totiž mluvím. Neumím c-č-s-š-z-ž-r-ř-l. Chodím k paní logopedce už dlouho. Babička však u mě žádné úspěchy nevidí. Nechce se mi cvičit. Babička mi hubuje, že mi nerozumí, ať už se konečně naučím pořádně vyslovovat.
A co moje nohy od doby, kdy jsem vám tu posledně psal? Babička říká, že je mám jako dráty do betonu. Nerozumím tomu. Ale ať si to říká, když se jí to líbí. Nohy mám tenké. Trčí mi jen kotníky a kolena. Když se pak u babičky vysleču před koupáním, babička kroutí hlavou, při pohledu na mě a říká, že vypadám jako hajzlový pavouk. Já pavouky nemám rád. Moc je nemám rád. To jsem zdědil po babičce. Ta taky vyšiluje, když vidí pavouka. V pátek jedu na kontrolu do Brna. Už z toho mám rozum. Netěším se. Pojedu s rodičama a s babičkou. Ta se mnou jezdí pokaždé. Má pro mě svačinu a dobroty. Sedíme spolu vzadu v autě a konverzujeme.
Jo a babičce zubař vytrhl druhý zub. Já mám zatím zuby všechny.
